Úvod | O nás | Kočičí bydlení

Kočky, péče o ně a kočičí prostory - veterinární kontrola v roce 2022

Jak chovám kočky, lépe řečeno, jak s nimi žijeme ve společné domácnosti už 30 let.

Chtěla bych seznámit všechny, kdo k nám přijdou, s tím, jak a v jakých prostorách, podmínkách kočky chovám. Co je u nás k vidění a co ne.

Bydlíme v rodinném domku. Kočky, samičky, žijí v srdci domu, spojovací v chodbě, na dvou podlažích. Tato prostora má v přízemí dvoje prosklené dveře, v patře okno a velké balkonové okno s dveřmi na terasu. Výhled ven a denní světlo mají kočky podle libosti.

Okolní místnosti jsou buď jen naše, nebo se v nich kočky vyskytují jen občas s našim dovolením. Jen v kuchyni jsou skoro pořád, při některých činnostech ale musí občas ven. Také tam probíhají námluvy a krytí. Vždy pečlivě vybraný pár. K tomuto účelu někdy slouží i koupelna.

Kocouři, mají venkovní výběh na dvorku, krytý a zabezpečený, aby se nedostali ven a cizí kočky nepronikly dovnitř. Mají volný přístup do kotelny, kde tráví v teple chladné dny. Vstup pro nás je přímo z chodby domu a také na sebe vidíme oknem z kuchyně.

Kočky i kocouři mají k dispozici spoustu vysokých šplhadel s úkryty, pelíšky.

Hned za vstupními dveřmi jsou schody do patra a pod nimi klec, nebo voliéra, jak chcete. Používám ji na odchov koťat. Koťátka tam jsou v bezpečí a kočka matka má možnost z ní odejít, jak se jí zlíbí. Také tam léčím marody. Na krátkou dobu tam zavírám a ukazuji zájemcům odrostlejší koťátka k prodeji. Otevřená je fajn jako šplhadlo s pelíšky pro všechny. Voliéra se dá rozdělit podle potřeby na několik částí. Testovaly ji samy kočky a její podoba dlouho zrála do dnešní podoby.

Záchodky mám s roštem, nepoužívám stelivo. Neosvědčilo se mi, protože perské kočky roznáší na tlapkách všude jeho částečky a ty jsou na dlažbě dost protivné. Záchodky jsou naprosto všude a čistím je podle potřeby i několikrát denně.

Přes den u nás neuvidíte misku s krmivem. Na jídlo dostávají dvakrát denně syrové maso a na dobrou noc trochu granulí. Misku s vodou mají stále.

Tak při příchodu k nám kočky hned uvidíte a taky ucítíte, promiňte, tomu se nedá úplně zabránit. Kočičky Vás pomalu obklopí a začnou zkoumat, jestli bude nějaká legrace, nebo aspoň pomazleníčko. Jsou nebojácné a zvědavé. V domě žijeme sami s manželem, ale máme velkou rodinu. Hlavně vnoučata chodí vymazlovat koťátka. Chodí k nám dost kamarádů, tak jsou na časté návštěvy zvyklé. Teď u nás žije v naprosté pohodě i malý pejsek.

Kočiček je u nás hodně proto, protože každou dochovám až do konce a mám i takové, které přišly o domov. Tak tedy je u nás i starobinec a útulek. Počty zvířat se časem mění, v době kontroly jich bylo 21.

Po nemoci jsem zůstala doma v invalidním a teď jsem ve starobním důchodu, tak jsem se chovu mohla věnovat a věnuji na plný úvazek. Vhodné prostory jsme měli a postupně je přizpůsobovali podle kočičích potřeb.

Péče o perské kočky, zvlášť udržet jejich srst bez dredů, dá hodně starání.V začátcích se mi dařilo udržovat srst všech dobře rozčesanou, teď musím občas použít nůžky a zacuchané chloupky odstřihnout. U perských je také problém se zkráceným nosem, některým dost slzí oči, ač nemají žádný zánět. Očistit oční okolí se dá, ale není dobré to přehánět. Drážděním očí můžete právě zánět způsobit. Je to individuální, každá to má trošku jinak. Tak u nás můžete vidět, zvlášť je to patrné u bílé srsti, upatlané oční okolí a čumáčky. To hlavně u těch starých, co už navíc nemají zoubky, mají stále vyplazený jazýček a slintají. Takové bych mohla čistit neustále...dělám to, ale všeho s mírou, zbytečně je stresovat nemá smysl.

Kočičky jsou mé kamarádky, utěšitelky a jsem ráda, že patřím do jejich smečky. Chov koček se stal pro mě velkým koníčkem. Možná mi můžete vytknout, že se při tom počtu nemůžu každé věnovat, jako by byla jedináček. Ano, mají ale svůj život v kočičím společenství a já jsem s nimi v těsném spojení. Když se potřebujeme máme k sobě blizoučko. Já poznám, když některé není nejlíp a ony to poznají na mně. Tak si pomáháme a spokojeně spolu žijeme a nenudíme se.....

Byl to obrovský šok, když mi zavolali ze Sdružení chovatelů koček ZO 36 a ze Státní veterinární správy, že musí ke mně přijít na kontrolu na základě stížnosti z podezření z porušení péče o kočky, snad až týrání. Doloženo fotkami. Stížnost mi ale nemohou ukázat, ani fotky a vůbec nesmí říct, kdo ji podal.

Nikdy předtím mě nenapadlo, že by u nás mohly být kočičky nespokojené, natož týrané.

V bezesných nocích jsem přemýšlela, co se komu u nás nelíbilo, co koho vedlo k takovému nařčení. Stálo mě to hodně nervů....nepřeji tohle zažít nikomu.

Prostudovala jsem i zákony a nepřišla na nic, čím bych se provinila..

Kontrola proběhla v lednu 2022 a nebylo shledáno, žádné týrání ani špatná péče. Kočky byly shledány v dobrém výživném stavu a bez klinických známek onemocnění. Evidence koček byla zkontrolována, byla v pořádku. Prostředí v kterém kočky žijí bylo v pořádku. Nebylo zjištěno porušení zákona.

Kontrola byla provedená podle zákona č. 255/2012 podle:

§ 49 a § 52 Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon)

§ 22 Zákon České národní rady č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání

https://eagri.cz/

Na závěr bych chtěla vzkázat všem, kdo k nám přijdete a něco se vám nebude zdát v pořádku, upozorněte mě, řekněte, co se vám nelíbí. Posílat hned stížnosti a způsobit mnoha lidem nepříjemnosti, zbytečně je okrádat o čas, není to nejlepší řešení.

Tomu, kdo stížnost podal, bych chtěla vzkázat, že mi způsobil opravdu velkou duševní újmu, budu se z ní dlouho vzpamatovávat, omluvu ale nebudu žádat. Jen doufám, že stěžovatel nepřišel proto, aby škodil. Že jen jeho přílišná úzkostlivost a neznalost prostředí s více zvířaty ho vedla ke stížnosti. Měl pobýt déle, jít dál, ne jen pár kroků. Měl se ptát a chtít vysvětleni. Jsme zvířecí domácnost, do naklizeného bytu máme daleko. Taky veškeré

vybavení je staré a opotřebované. Věřte, že dělám, co je v mých silách. Vy tu žít nebudete ale nám s kočkami to vyhovuje k oboustranné spokojenosti. Nesnažte se nám zbytek života znepříjemňovat.

Vloni mi bylo 70. Nemám už žádné velké chovatelské ambice. Chci hlavně dochovat stávající kočičky. A kdyby se mnou do mého konce byla nějaká kadeřinka...

Děkuji, že jste dočetli do konce a za pochopení

Mirka

Přikládám pár fotek z našeho domu. Přijďtě v dobrém a vždy vás u nás ráda s kočičkami uvítám.

pohled od vstupních dveří